Broušené sklenice na vodu Caren

Broušený křišťál

Caspar Lehmann byl dvorním umělcem Rudolfa II. Jako řezáč skla, horského křišťálu a drahých kamenů se angažoval nejen v Praze, ale i ve Vídni, Linci a Drážďanech. Caspar Lehmann jako první použil k řezání skla diamant. A je tím pádem považován za otce broušeného křišťálu. Jako první začal do skla řezat hloubkově, což dalo broušení skla prvotní základy. Lehmann po sobě zanechal nejen nesmrtelná díla, ale i zcela novou generaci řezáčů skla, kteří nadále šířili jeho odkaz. Také zdokonalil řezací stroj. Lehmann vycházel z kamenoryteckého stroje, který byl velmi podobný dnešním již méně moderním kamenoryteckým strojům. Poháněl se šlapáním, nebo vodním pohonem. Jako brusivo byl používán kal z pískovce. V druhé polovině 19. století se řezáči skla vzdávají této profese, protože se přestává vyplácet. Vzniká několik menších dílen, které začíná ovlivňovat Secese. Z řezáčů se stávají brusiči a z řezání skla broušení skla. Využívá se spíše plošných ornamentů a mimo broušení se bohatě pískuje. Vzniká mimochodem i irizované sklo. A pan Ladislav Prostředník z Dobrušky poprvé vybrušuje vzor PK500 na jedno ze svých děl. Zasloužil se tak o vznik nejslavnějšího a nejprodávanějšího sklářského dekoru, který se stal tradicí a tváří moderního sklářství České Republiky.